Velkým projektem 8. třídy je ročníkové divadlo. Projekt spočívá v tom, že celá třída nastuduje divadelní hru, kterou pak předvede veřejnosti.
V tomto projektu se vše tvoří a vzniká ve společenství celé třídy. A to je od začátku až do konce velmi složitý sociální proces. Jednotlivec zde zažívá sama sebe v neustálém vztahu k ostatním. Mé přání, mé pocity v souladu či konfrontací s potřebami a přáními či nutností danou okolnostmi skupiny. K tomu se přidává učení se textů vlastní role, učení se, jak hrát, aby divadlo bylo skutečným divadlem, vše, co se odehrává v zákulisí, nutná kázeň, zpěvy, tance, choreografie, kostýmy, kulisy, hledání divadla, finanční rozvaha, tvorba vstupenek, plakátů, zajištění jejich odbytu, četné divadelní zkoušky, korekce od režiséra, které mi vůbec nemusí být příjemné a nakonec skutečné představení před publikem ve skutečném divadle. To vše jsou zážitky, se kterými se člověk při divadle setkává velmi intenzivně. A otázkou je – jak je ustojím, jak se dokážu prosadit, kdy dokážu pro potřeby celku ustoupit. Jak umím být bdělý v pravý čas na pravém místě.
Divadelní hry zpracované 8. ročníky v posledních letech
2017/18 Sen noci svatojánské – W. Shakespeare
2016/17 Karlík a továrna na čokoládu – R. Dahl (v úpravě M. Zahrádkové a H. Selešiové)
2015/16 Dům u čtyřech letor – J. Nestroy
2014/15 Se strachem – autorské divadlo žáků 8. třídy
2013/14 GoldoniPomáda – (v úpravě M. Zahrádkové a H. Selešiové)
2012/13 Poprask na laguně – C.Goldoni
2011/12 Dalskabáty hříšná ves – J.Drda
2010/11 Dům u čtyřech letor – J. Nestroy
Projekt ročníkového divadla 2017/18 – Sen noci svatojánské – W.Shakespeare
vedení projektu: Lucie Koderová, Zuzana Karlová
Ročníkové divadlo je jedním z nejzásadnějších sociálních děl osmé třídy. Snoubí se zde umění divadelní s uměním sociálním.
Dětem byla vybrána divadelní hra od dramatika Williama Shakespeara Sen noci svatojánské.
Začali jsme čtením nezkráceného textu a jeho rozborem. Pak jsem text zkrátila a přizpůsobila našemu účelu. Dalším krokem bylo rozdělení rolí – každé dítě mělo napsat svůj návrh toho, kdo by měl jakou roli hrát a pak mělo možnost napsat, co by rádo hrálo samo. Těmto návrhům nebylo možné zcela vyhovět, ale v některých případech k nim bylo přihlédnuto. Pak začalo zkoušení a další rozbor a charakterizace postav. Pomocníkem nám byla Zuzana Karlová, která nám pomáhala s nápady, návrhy scén a při zkoušení. Děti poctivě zkoušely několik měsíců. Některé se scházely i po vyučování. Celý proces byl velmi náročný, ale opravdu krásný, každý se mohl vyjádřit ke směřování představení a nabídnout své nápady. Byl to tvořivý a živý prostor. Jelikož je dětí ve třídě hodně, musely vzniknout dvě alternace. Skoro každý měl možnost vyzkoušet si malou roli v jedné a velkou roli ve druhé alternaci.
K závěru zkoušení proběhl divadelní týden, kdy jsme se celý týden věnovali divadelnímu představení. Děti vyrobily podařené kulisy a masky k divadlu. Dále bylo třeba zabývat se kostýmy, s tím nám velmi pomohla Martina Lichtenbergová, která se chopila vedení této činnosti. Ochotně šila a tvořila společně s dětmi kostýmy a rekvizity. Také ještě bylo třeba vytvořit a nazkoušet hudbu k představení. S tím nám velice pomohla Míša Nerudová. Na zkoušky chodily děti připravené a pozitivně naladěné. Měli jsme možnost dvakrát zkoušet v opravdovém divadelním prostoru, což bylo ku prospěchu všech.
Kromě naplánovaných čtyř pražských představení, jsme se zúčastnili celostátní divadelní přehlídky waldorfských škol – Duhové divadlo. Zde děti poprvé zahrály kompletní představení. Vystupovaly jistě a bylo znát, že jsou s texty dlouhodobě sžité. Na závěr našeho divadelního snažení děti hrály 12.6 a 14.6. čtyři představení v KD Mlejn. Dopolední představení pro děti z naší školy, z WŠ Dědina a pro děti z SWŠ Opatov, večerní představení hrály pro rodiče a veřejnost.
Děti se s tím popasovaly skvěle, byly schopné a ochotné si navzájem pomáhat a táhnout za jeden provaz. Posílilo to pozitivní třídní klima a vztahy mezi dětmi.
Lucie Koderová, třídní učitelka
Projekt ročníkového divadla 2016/17 – Karlík a továrna na čokoládu – R.Dahl
vedení projektu: Daniela Petrová, Pavel Seleši, Monika Zahrádková, Hana Selešiová, Renata Krásová
Pro letošní osmou třídu jsme se s pedagogy rozhodli pro vytvoření pětičlennného divadelního týmu – po odborné stránce za divadlo zodpovídali Pavel Seleši, Hana Selešiová a Monika Zahrádková, kteří měli již v minulosti s nácvikem divadla i s vlastním hraním bohaté zkušenosti. Pedagogicky skupinu doplnila třídní učitelka Daniela Petrová a zastupující třídní učitelka Renata Krásová
Tento tým se sešel v září s řadou nápadů, co by osmá třída mohla hrát. Volba se odehrávala jednak na základě znalosti jednotlivců i celku třídy a jednak přímou otázkou na děti.
Hned v září jsme tento projekt zahájili právě touto otázkou – jaký žánr byste chtěli hrát, jak by divadlo mělo vypadat? Děti psaly své požadavky. V odpovědích znělo – komedie, hodně různých rolí, ne jen pár velkých rolí, hudba případně i tanec a další. A tak padla volba na knihu KARLÍK A TOVÁRNA NA ČOKOLÁDU, která tato kritéria splňovala.
Začali jsme nejprve cvičeními dramatické výchovy. Monika Zahrádková a Hana Selešiová vytvořily scénář hry a velmi záhy se začalo se čtenými zkouškami. Ještě než jsme přešli k samotnému hraní, dostaly děti ve třídě další otázku. Kterou z rolí byste chtěli hrát? Děti měly možnost napsat si tři možnosti. Na základě jejich výpovědí jsme pak začali dávat dohromady osoby a obsazení. A téměř všem se jedno z jejich přání vyplnilo, avšak byli i tací, kteří dostali roli, kterou původně hrát nechtěli a to pro dotyčné nebylo snadné.
Náš divadelní tým se rozhodl, že budeme hrát ve dvou obsazeních, a tak každý žák měl dvě různé role a valná většina pak ještě třetí roli – roli taneční – roli Umpalumpů.
A pak jsme se již mohli naplno vydat do báječné továrny na čokoládu Williho Wonky.
V prvním pololetí jsme zkoušeli jednu hodinu týdně, avšak brzy bylo jasné, že budeme muset přidat na četnosti i intenzitě zkoušek. Role se měly děti naučit do vánoc, ne každý tak učinil.
Zároveň se děti rozdělily na pracovní skupiny, které budou zodpovídat za další divadelní oblasti – kostýmy, rekvizity a kulisy, propagace, finance.
Choreografie k písním začaly zpracovávat Rebeka, Amálka, Týna a Eliška. Amálka se účatnila na tvorbě třech choreografií a jednu z nich udělala sama. A tak na divadelní tým, konkrétně na Hanu Selešiovou zbyla jen choreografie jediná – Miky Telekuk. Zpívalo se, zkoušelo se, tančilo se. Výše zmíněné žákyně měly možnost zažít, jaké to je učit tanec spolužáky, kteří ne vždy byli soustředění, tiší, klidní a vstřícní. Ale práce šla směle kupředu.
V březnu přišel čas k nácviku divadla přidat aktivitu pracovních skupin, začít tvořit podobu plakátu, vstupenek, shromažďvat kostýmy, tvořit kulisy, shánět rekvizity. A tak začala velká akce. V rámci hodin výtvarné výchovy a později i dílen začaly děti pod vedením Pavly Zhořové a Jana Bežucha tvořit četné rekvizity, obrazy pro projekci, která byla nutnou součástí divadla. Skupina „kostýmy“ poskytla návrhy kostýmů a to od hlavy až k patě. Sháněli jsme kostýmy pro Umpalumpy.
A do toho se zkoušelo. Času nebylo nazbyt, museli jsme přidat i pár víkendů. Nelze snad ani slovy popsat intenzitu práce, četnost i složitost sociálních interakcí, radost ze společného tvoření, zodpovědnost, s jakou se některé děti práce chopily. Nakonec však pracovali všichni. A do toho se zkoušelo, probíhaly zkoušky jednotlivců, neboť bylo potřeba pracovat nejen na mimice, gestice ale také hlavně na hlase, což byl opravdu tvrdý oříšek. Zpívalo se, tančilo a divadlo začalo nabývat na ucelené podobě. Vrcholem našeho snažení byl týdenní výjezd do Jevíčka, kde nám tamní škola nabídla zázemí internátu, kde jsme bydleli, zajistili nám stravu a hlavně nabídli k užívání místní kino, které slouží zároveň i jako divadlo.
Děti tedy mohly zažít, jak to chodí na skutečném divadle, seznámily se se zákulisím a začaly se učit orientaci na jevišti. Zkoušeli jsme dopoledne i odpoledne, někdy i večer. Pilovali jsme jednotlivé scény, zkoušeli hrát i v celku. Děti měly i volný čas a čas pro odpočinek, avšak další den se zase intenzivně zkoušelo. Na konci týdne jsme vše naložili do auta s přívěsem, každý žák byl zodpovědný za určité kulisy, rekvizity, kostýmy.
A pak – na začátku června nás čekala premiéra v Písku na festivalu divadel waldorfských škol Duhové divadlo. Kromě toho, že jsme zde mohli poprvé hrát před publikem a zkusit si, jaké to je hrát bez zkoušky na cizím jevišti, v cizím prostředí cizího města, jsme měli možnost také shlédnout řadu představení jiných škol a to byl cenný zážitek hned na dva dny.
Naši premiéru v Písku jsme považovali spíše jako odrazový můstek pro další dvoutýdenní práci před premiérou v naší domovské Praze. Trojice režisérů se rozhodla pro úpravy, některé pasáže, které se v Písku ukázaly jako zbytečně zdlouhavé, jsme zkrátili, některé pasáže bylo třeba více herecky propracovat (stařečci v posteli v domečku), některé přesuny rekvizit jsme upravili. Nervozita stoupala, kvalita hry stoupala, únava stoupala, nadšení stoupalo a premiéra se blížila.
A navíc ještě projekt čokolády. Děti navrhly, že bychom mohli prodávat na představení Wonkovy čokolády. Tedy nakoupené čokolády s přebalem Wonkovy čokolády, který navrhla Eliška a Eliška (které také dělaly návrhy všech tiskovin). Nakoupily se čokolády, na které našel sponzora tatínek Šnobl, a balili jsme a balili. Bonusem bylo 5 zlatých výherních kupónů v pěti čokoládách. V tu chvíli přišla ta pravá nálada továrny na čokoládu.
Rozhodli jsme se hrát v blízkém Klubu Mlejn, kde jsme měli k dispozici 3 dny celé divadlo pro sebe. V pondělí 12. 6. jsme vše sbalili do auta s přívěsem, v úterý 13. 6. jsme měli sraz v Klubu Mlejn, kde jsme vše vyložili a začali tvořit scénu, projekci, hledat místo pro kostýmy, dělat rezervace vstupenek a zkoušet divadlo.
Děti si s naší morální pomocí musely dělat vše samy. A večer přišla premiéra, divadlo bylo vyprodáno, čokolády se prodávaly ostošest a pak to již začalo… Další den bylo dopolední představení pro žáky naší školy a večerní pro rodiče a veřejnost. A další den, tedy ve čtvrtek ještě jedno dopolední představení. Vše bylo vyprodáno, čokolády jsme museli dokupovat, šly na dračku. Děti hrály a zpívaly a obecenstvo spoluprožívalo ten velký příběh Kalíka Bucketa, který svou dobrosrdečností a duševní čistotou vyhrál cenu nad ostatními čtyřmi nevychovanými dětmi. Aplaus byl vždy obrovský a výherce zlatého kupónu z řad diváků dostal cenu – velkou Wonkovu čokoládu a fotografii s našimi Umpalumpy. Úspěch byl obrovský. Za týden jsme pak ještě hráli dvě představení v Jevíčku, opět bylo vyprodané divadlo a opět velký aplaus.
Děti i jejich dospělý divadelní tým vykonali obrovský kus velmi náročné práce. Každý musel překonat mnoho překážek, ale výsledek byl velmi krásný, bohatý a cenný.
Dětem za práci v tomto školním roce náleží pochvala nad pochvaly. Můžeme říci, že branou čtrnáctého roku prošly všechny vzpřímeně a se ctí.
Daniela Petrová, třídní učitelka
Projekt ročníkového divadla 2015/16 – Dům u čtyřech letor – J.Nestroy
vedení projektu: Hana Drastichová, Pavel Seleši
V rámci odborné hodiny tvořivá dramatika jsme v průběhu podzimu pracovali na sociálních cvičeních, jednoduchých divadelních improvizacích. V listopadu proběhla epocha českého jazyka, ve které byl hlavní důraz kladen na seznámení se s temperamenty. Tímto směrem jsme dále vedli samostatné práce žáků – vymýšlení situací, scének, které zobrazují daný temperament.
V prosinci žáci obdrželi scénář k divadelní hře J. Nestroye: Dům čtyř letor. Přes vánoční prázdniny se s tímto scénářem měli seznámit. V lednu jsme si převyprávěli děj hry a žáci se měli samostatně vyjádřit v jakém temperamentu, případně roli by se cítili dobře. S jejich pohledem a díky předešlým pozorováním z hodin tvořivé dramatiky dostal poté každý žák přidělenou roli.
V průběhu ledna žáci sepsali dopis – žádost o pronájem divadelních prostor do vybraných divadel. Každý žák si vybral jeden objekt a tam poslal svou žádost.
Žáci měli za úkol se text ke své roli naučit zpaměti. V hodinách tvořivé dramatiky jsme pracovali na slovních interakcích, pohybu v prostoru.
Společně jsme přemýšleli nad rozvržením scény, neboť ta je pro tuto konverzační hru klíčová. Žáci dávali různé návrhy. Z nich poté na závěr vzniklo konečné rozvržení domů jednotlivých temperamentů. Vymýšleli jsme vhodné rekvizity a zařízení nábytkem a to, v jakých kostýmech budou žáci vystupovat. Ve velké míře to byla opravdu práce samotných žáků.
Na základě finanční rozvahy jsme pro představení vybrali prostor Klubu Mlejn v Praze – Stodůlkách. Promysleli jsme, kolik představení budeme hrát, podle předpokládané návštěvnosti diváků.
Na začátku května proběhlo čtyřdenní divadelní soustředění v Jevíčku, kde jsme měli k dispozici prostor kina s vyhovujícím jevištěm. Zde jsme se intenzivně věnovali nácviku jednotlivých scén, ale především žáci prožili dvouhodinovou hru jako celek. Z návrhů žáků vznikly hudební doprovody, ty jsme nacvičovali v průběhu května.
V průběhu června žáci vystoupili s jedním představením na festivalu Duhové divadlo Písek, proběhla čtyři představení v Praze, dvě představení pro žáky a obyvatele Jevíčka a jedno představení pro žáky v Berouně.
Díky tomuto projektu se žáci seznámili nejen se samotným hereckým uměním, ale také s plánováním, úvahami ohledně ekonomiky projektu, vytváření či obstarávání kulis a kostýmů bylo ve velké míře také na nich samotných. Osmáci aktivně a samostatně působili také v oblasti hudby, nápovědy a organizace příchodu herců na scénu přímo při představení.
K velkým zážitkům patří rozličnost publika. To, jak je velmi důležitá pro takovéto mladé lidi podpora diváků pro jejich motivaci ponořit se naplno do hrané role.
Pro mě samotnou byla velmi důležitá tvůrčí plodná spolupráce s Pavlem Selešim.
Hana Drastichová, třídní učitelka
Projekt ročníkového divadla 2014/15 – Se strachem – autorská hra
vedení projektu: Renata Krásová
Celý osmý ročník se nesl v duchu nacvičování společné divadelní hry, kterou žáci nazvali „Se strachem“. Hra byla autorská na motivy povídky Viktora Fischla Samota soudružky Prokopové o tragickém osudu jedné rodiny žijící za železnou oponou. Někteří žáci se sami na utváření scénáře podíleli. Představení a nácvik obsahoval nejen dialog, ale též tance (např. tanec s košíky „Na Chmelu“, nácvik Spartakiády a zpěv). 8. třída věnovala ve finále tohoto projektu nácviku poslední květnový týden v divadelním sále v Malé Chuchli, kde si žáci mohli vyzkoušet, jaké to je hrát přímo na jevišti. S tímto představením vystoupili na divadelním festivalu waldorfských škol v Písku „Duhové divadlo“, dále pak hru představili ve 4 reprízách. S nácvikem divadla pomáhala třídní učitelce Renatě Krásové paní Zuzana Karlová.
Renata Krásová, třídní učitelka
Projekt ročníkového divadla 2013/14 – Pomáda
vedení projektu: Štěpán Rys, Monika Zahrádková, Hana Selešiová a Pavel Seleši
Osmý ročník se věnoval nacvičování společného divadla – muzikálu Pomáda. Téměř všichni žáci vzali od první chvíle zkoušení vážně a práce postupovala úspěšně kupředu. Děti se učily zpívat, tancovat v náročných choreografiích, pilovaly scény z činohry a ty hudebně nejzdatnější cvičily sólová pěvecká čísla na individuálních zkouškách. V hodinách ručních prací žáci vyrobili maketu dřevěného automobilu, která v příběhu hrála důležitou úlohu, při výtvarné výchově malovali na prostěradla pozadí scén, šili, sháněli a zkoušeli různé kostýmy. Divadelní vedení projektu a režii zajistily Monika Zahrádková a Hana Selešiová, které zároveň připravili text hry a písní, hudební aranžmá a dramaturgii. Výsledek své celoroční práce pak žáci s úspěchem prezentovali na divadelním festivalu Duhové divadlo v Písku a čtyřech pražských reprízách.
Štěpán Rys, třídní učitel
Projekt ročníkového divadla 2012/13 – Poprask na laguně – C. Goldoni
vedení projektu: Zuzana Kubištová, Lucie Koderová
Nastudování divadelní hry bylo dílem společným. Cílem bylo rozvíjet sociální schopnosti a vztahy a kultivaci řeči i pohybu.
Žáci se podíleli na malování kulis, tvorbě scény i nácviku hudby. Přes počáteční ostych se nakonec podařilo velmi úspěšné představení ve dvou alternacích, z jehož výtěžku třída podpořila povodněmi postižený biostatek České Kopisty.
Představení C. Goldoniho Poprask na laguně přineslo všem žákům nejen spoustu práce a trémy, ale také mnoho radosti a zkušeností a hlavně osobní vývoj každého z nich.
Zuzana Kubištová, třídní učitelka